PRVNÍ DÁMA VOLANTU

ELIŠKA JUNKOVÁ  

Eliška Junková se narodila v Olomouci jako Alžběta Pospíšilová 16. listopadu 1900 do rodiny zámečnického mistra. Její osudové setkání se odehrálo krátce po konci první světové války. Bylo to setkání s budoucím manželem Čeňkem Junkem.

Těsně před svatbou zajela na krátkou zkušenou do Švýcarska. Čeněk, ještě na Mercedesu, uzmul na jaře 1922 v závodě Zbraslav-Jíloviště první vavříny. 24. června téhož roku se na Staroměstské radnici odehrála jejich očekávaná svatba. Kromě příjmení změnila Alžběta i své křestní jméno na Eliška. Na pařížském autosalonu jim padlo do oka závodní Bugatti a seznámili se s konstruktérem a majitelem firmy Ettorem Bugattim. Domluvili si s ním dodávku automobilu Bugatti 30. Čeněk neskrýval své nadšení z Eliščiných pokroků, ale stále ji měl pouze jako doprovod. Ale již svůj první samostatný start v roce 1924 na trati Lochotín – Třemešná přetavila ve zlato v kategorii cestovních vozů. Dva roky nato vítězí v kategorii sportovních vozů Zbraslav – Jíloviště, čímž se první absolutní vítězství ženy v mezinárodním automobilovém závodě stalo skutkem. Manželský tandem překonal mnoho rekordů, dojel si pro desítky cen, byl považován ve své disciplíně za nejsehranější pár a Eliška navíc za absolutní královnu silnic. Během 4 let absolvovala na 25 závodů, 19krát zvítězila a jen dvakrát nedojela. Vrcholem její kariéry se stal vyhlášený závod na Sicílii Targa Florio v květnu roku 1928. Velmi pečlivě se na něj připravovala. Trať si několikrát tréninkově projela a detailně si zapisovala a zakreslovala záludnosti cesty, přičemž si pomáhala různými signály. Dost možná byla první, která použila to, čemu se dnes říká itinerář trati. Umístila se na páté pozici. Byla oslavovaná fanoušky pomalu více než vítěz Divo, protože cílem tohoto těžkého maratónu projela jako vůbec první žena v historii klání. Štěstí nemělo dlouhého trvání, manžel se 15. července 1928 stal první obětí Nürburgringu při Velké ceně Německa. Přes mnohé prosby ukončila kariéru, zaměstnal ji Baťa v Otrokovicích, kde dostala na starost export pneumatik. Je podepsaná pod názvem exportních pneumatik Barum spojení firem Baťa, Rubena a Matador. Splnila si svůj sen a s Bugatti procestovala Indii a Cejlon, kde pro Ettore Bugattiho našla obchodního zástupce.

Za 2. světové války se Junková účastnila odboje a po ní pojala za manžela redaktora Lidových novin Ladislava Kháse. V roce 1964 jí bylo jako jediné ženské závodnici uděleno členství ve výběrové organizaci CIAPGP Mezinárodním klubu bývalých závodníků Velkých cen F1, jehož podmínkou je vítězství ve Velké ceně. Později získala čestné členství této organizace. Zemřela v Praze 5.ledna 1994, nedlouho před svým skonem stála u základů Nadace Elišky Junkové, která se snaží uchovávat bohatou historii tuzemského motorismu.